KROK-je nejpomalejší chod koně,o rychlosti pouhých 7-8 km/hod.,ale nejdůležitější,protože
je nejméně namáhavý. Koně při něm vydrží nejdéle pracovat.
Chladnokrevníci pracují při těžké práci pouze v kroku. Je
čtyřdobý-slyšíme údery všech čtyř kopyt. Tělo je v každé fázi kroku
neseno a podpíráno nejméně dvěma končetinami. Rozeznáváme krok
střední,prodloužený a shromážděný. (Někteří koně se pohybují tzv.
mimochodem,při které slyšíme pouze dva údery-zároveň vykročí a
došlápnou končetiny na jedné straně.)
KLUS-je
druhým chodem koně, často používán pro překonávání delších vzdáleností
(pod sedlem i v zápřahu,) Je středně rychlý (15km/h),dvoudobý-současně
se při něm odrážejí diagonální
(protilehlé) končetiny.Tělo se na okamžik ocitá v momentu vznosu-není
podpíráno ani jednou končetinou.Podle síly odrazu rozlišujeme klus
pracovní,střední (prostornější),prodloužený a shromážděný. Lidé
vyšlechtili i několik plemen,která jsou zaměřena pouze na velmi rychlý
klus a jejich dostihy se nazývají klusácké. Jde např. o
amerického,orlovského, francouzského klusáka. (Tato plemena dosahují na
kratší vzdálenost rychlosti až 40km/h.)
CVAL-patří
mezi nejrychlejší a nejnamáhavější chody pro koně o rychlosti přibližně
30km/h.) Je třídobý a podle toho,která končetina vykoná poslední (tedy
třetí) dobu,rozlišujeme cval na levou nebo pravou nohu. Ve volnosti si
kůň volí nohu,na kterou chce
cválat,sám,když je unavený,vystřídá je. Pod jezdcem tak činí na
pobídku. Také ve cvalu je moment vznosu,kdy tělo není podpíráno žádnou
končetinou. Rozlišujeme cval pracovní,střední,prodloužený a
shromážděný. Trysk je pojem nesprávně užívaný pro vystupňovaný cval. Po
celém světě se konají dostihy anglického plnokrevníka-jediného plemene
vyšlechtěného pouze pro rychlost. .
VYHAZOVÁNÍ-je přirozenou reakcí koně na vnější podněty a pochází z doby,kdy koně ještě žili divoce v přírodě a byli loveni šelmami. Když
koni šelma skočila na hřbet,snažil se ji vyhazováním shodit. Později
toho využili lidé nejprve při výcviku koní,kteří se vyhazováním na
jezdcovu pobídku zbavovali nepřátel. Později se tento prvek stal cvikem
vysoké jezdecké školy a dnes je možné ho vidět např. ve Španělské
jezdecké škole ve Vídni. Může být však i výrazem vzdoru a neochoty
pracovat pod sedlem nebo jen ,,radostí ze života“ a součástí bojů
hřebců.
VZPÍNÁNÍ-při vzpínání se kůň staví na zadní nohy a zvedá přední nohy,popřípadě jimi hrabe. V přírodě je součást soubojů hřebců,u jezdeckých koní považujeme za nectnost nebo zlozvyk (kůň se
např. vzepne před skokem a odmítá jít dopředu,také při leknutí může
následovat vzepnutí…) Vzpínání na pobídku jezdce je opět součástí
výcviku koně ve Španělské jezdecké škole ve Vídni,také v cirkusech je
oblíbenou efektní podívanou. Pokud se s vámi při ježdění kůň nečekaně
postaví na zadní,je potřeba přesunout těžiště co nejvíc ke krku,aby se
s vámi kůň nepřeklopil a nezpůsobil vám těžké zranění.
SKOK-je cvalovým pohybem,záď a hřbetní svalstvo zvedne předek,kůň silně podsadí zadní končetiny,odrazí se a skáče. Přední nohy potom zachytí
tělo při doskoku. Skoky jsou pro koně poměrně obtížné,protože tělo je
uzpůsobeno běhu, nikoli častému skákání. Také po stranách položené oči
způsobují to,že koni zmizí ze zorného úhlu překážka a je pro něj
obtížné odhadnout správnou vzdálenost odrazu. Proto je při parkurech
důležitá včasná pobídka jezdce a dobrá souhra s koněm.
VÁLENÍ-je pro koně přirozené,zbavuje se tak parazitů a drbe se,prokrvuje kůži. Kůň si nejprve vybere vhodné místo (často prachové
nebo blátivé),klekne si na přední nohy,poté složí pod sebe zadní nohy a
začne se válet. Často se i při válení převaluje,proto je potřeba dbát
na bezpečnost,pokud stojíte poblíž (koně se rádi válejí např. po
vykoupání nebo plavení)! Také box by měl být dostatečně prostorný,aby
v něm kůň během válení neuvízl-pak je zapotřebí rychlé pomoci!
Válení,neklid,pocení či kopání po břiše však může být příznakem velice
nebezpečného onemocnění-koliky. V takovém případě je třeba začít koně
provádět a neprodleně volat veterináře.
LEŽENÍ-Koně stejně jako další domácí zvířata odpočívají vleže. Zejména hříbata tráví zpočátku svého života až 7 hodin spánkem. Čím
je kůň starší,tím méně často si lehá. Koně obvykle leží s nohama
podloženýma pod tělem,mají-li však dostatek prostoru,mohou ležet na
boku s nataženýma nohama. Při vstávání se koník nejprve vzepře na
přední nohy,poté vstává zadními. Mezi těmito fázemi je ,,sed“,který
bývá využíván u cirkusových koní.